Nick: 𝓢𝓸𝓵𝓪

Jméno a příjmení postavy: Trostan Æskil Friðriksson

Věk: 26

Pohlaví: Muž

Postavení: Jarl, válečník, řemeslník

Titul: Jarl

Rodina/Rodinné vztahy:

Sölva Theódórsdóttir - matka

Friðrik Æskil Sjöholmsson - otec - pravděpodobně po smrti

Aþena Sjöholmsdóttir - teta - nezvěstná

Eik Friðriksdóttir - starší sestra

Minný Friðriksdóttir - mladší sestra - podlehla chorobě

Krista Esradóttir - manželka - zavražděna

Fingal Trostansson a Christer Trostansson - synové, dvojčata - v péči Eik
 

Životopis:

 Ještě před narozením mu nejspíš bylo přáno, alespoň tedy do začátků. Jeho životní pouť započala v jednom z významných švédských měst, kterému byl podrobený celý Uppland. V rodině jíž se stal členem se již po dlouhé generace pohybovalo postavení náčelníka kmene Varjagů, a jak všichni očekávali, jednou se to mělo dotknout i jeho. Rodiči se mu stali Friðrik a Sölva a v narození ho zvládla o dva roky předstihnout sestra Eik. Jakožto jarlové neměli o jídlo ani zemědělskou půdu nikdy nouzi, takže daleko větší píli vkládali do zájmu o nájezdy a do patřičného udržování svého postavení. Trostanovo dětství bylo vcelku příjemné a pestré, tak jako většina seveřanů si na rodinném poutu hodně zakládali a není tedy divu, že poznal co je to láska. Když minul jeho šestý rok, narodila se mu další sestra, Minný. Ačkoliv neměl tu možnost vyrůstat po boku žádného bratra, se svými dvěma sestrami si skvěle vystačil. Dětské radovánky však netrvaly věčně a Trostanovi byla zpřísněna výchova. Koneckonců není ani divu, s příchodem puberty to s ním šlo rychle z kopce a nemístné vylomeniny převršily v nekázeň, což otec nemohl tolerovat. Víc práce, méně zábavy: tak začal vypadat jeho život. Rozhodně to ale nebylo na škodu, naučil se přiložit ruku k dílu a válčit lépe než kdejaký jiný Varjag. Kmen, jak už tomu ostatně bývá, oplýval vícero dětmi a Trostan si brzy našel přátele. Ne nadarmo se však říká, že člověk nemůže být za dobře se všemi. Dříve či později se musel objevit nějaký sok, a ten na sebe v tomhle případě nenechal dlouho čekat. Jmenoval se Sivert a s Trostanem se neměli rádi už ode dne co se poprvé uviděli. Sivert byl mírně řečeno osina v prdeli, pořád Trostana nabádal ke špatným věcem. Vzájemně se hecovali a přetahovali, občas to bylo až k nevydržení, ale všechno to šlo především ze Sivertovy strany. Tedy alespoň tak by to podal Trostan, který se sokovu vlivu snažil zatvrzeně bránit. No jo, jenže když se potom ve městě objevila nová, okouzlující dívka Krista, asi není žádným překvapením, že válka mezi těma dvěma byla oficiální. Málem ani nestačil minout Trostanův šestnáctý rok a Sivert, sebestředný a odhodlaný jako vždycky, ho vyzval na souboj. I jeho otci patřilo pěkné hospodářství, přestože se nejednalo o jarlství, a lze tedy tvrdit, že byli vesměs rovnocennými soupeři. V boji na tom však byl Trostan vždycky o něco lépe, a to se taky na výsledcích podepsalo. Získal si přízeň Kristy a soupeře úměrně potupil; a to mohl být rád, že nešlo o bitku na život a na smrt. Rok na to už probíhala svatba a na svět přišli první dva Trostanovi potomci - dvojčata Fingal a Christer. Tehdy vypadalo všechno jako v pohádce, to byly dobré časy. Hospodářství jenom vzkvétalo, jedna zámořská výprava lepší než druhá a Sivert konečně neobtěžoval a litoval sám sebe někde v ústraní. Kéž by to takhle mohlo zůstat napořád. Jenže tohle není pohádka, správně? Tou dobou už oběma jeho dětem byly čtyři. Jeho mladší sestra Minný byla po smrti kvůli neústupné chorobě, Friðrik začínal být také nemocný a kmen uvažoval o výběru nového vůdce. Ve vzduchu nepanovaly pochyby, měl se jím stát Trostan a jít tak ve stopách svého otce a ostatních předků. Pro Friðrika to znamenalo mnoho, věděl, že to jednoho dne přijde a chtěl být na svého syna řádně pyšný, až mu předá pomyslné otěže této provincie. Předání mělo být velkolepé a plánovalo se na začátek následujícího roku. Ještě před tím však byl podniknut výpad do nepřátelského tábora, který už dělal v okolí delší dobu potíže. Věštec jim na ten den předzvěstil dobrý boj a pevnou ruku, ovšem to nebylo celé. Když se dožadovali odpovědí, tvářil se podivně a odmítal říct cokoli víc. Trostan usoudil to přejít a vyrazilo se k táboru. Jak nerozvážné bylo to pokoušet... Bitva probíhala bez viditelných problémů, všechno šlo jako vždycky hladce a Varjagové byli nadšení ze svého vítězství. Dopustili se však chyby, protože zanedbali obezřetnost a vrátili se do města a na svou pevnost. Neuvědomili si, že byli pronásledováni větší částí armády, která lačně vyčkávala na svou příležitost. K útoku došlo těsně před setměním, když jarlové hodovali v pevnosti a město shánělo dobytek a zamykalo úrodu. Útok byl nečekaný a rychlý, během okamžiku vypukl chaos. Město bylo vyrabováno a nejeden z obyvatel přišel o život. Hlavním cílem však byla právě pevnost. Bojovníci nemeškali, do jednoho tasili zbraně a vydali se do protiútoku. Všechno se rozplynulo v nastalém zmatku. Odevšud se ozýval jen křik a třískot zbraní. Zdálo se to téměř nekonečné, a i když se nakonec podařilo zákeřný výpad zvrátit, katastrofě se nezabránilo. Trostanova žena byla usmrcena přímo před jeho očima, jeho teta Aþena zmizela beze stopy a ztráty mužů byly značné na obou stranách, nemluvě o mrtvých místních ženách a dokonce i několika dětech. Dlouho trvalo, než se z toho všichni vzpamatovali a město drželo jakýsi smutek. Mladý jarl byl nešťastný ze smrti své družky a v hlavě mu zněla jen slova pomsty. Tímhle to pro něj ovšem neskončilo. Při následujícím svolání jarlů došlo k obvinění Trostana z nedbalosti při výpadu a z neuposlechnutí nevyřčeného varování jejich věštce. Některé z jarlů dokonce napadlo, že to snad Trostan udělal úmyslně ve prospěch angličanů. Nezávazně na tom, jak se to jeho blízcí snažili zachránit a jak hloupě to celé znělo byl shledán hodným trestu a došlo k jeho vykázání ze země. Jeho starší sestra Eik se ujala jeho synů a slíbila, že se o ně postará do doby, než se k nim zase vrátí. A ačkoliv věštec předurčil, že k jeho návratu jednou skutečně dojde, většině to přišlo jako těžko uvěřitelná báchorka. Po odchodu z města se dlouhé měsíce potuloval po Švédsku a mířil k jeho hranicím. Neměl v hlavě žádný přesný plán ani cíl cesty, jen věděl, že se potřebuje udržet při životě a najít způsob, jak se dostat zpátky ke kmeni a chopit se postavení vůdce, které mu náleží. O Upplandu a jeho rodném městě dlouho neměl žádné zprávy. Až později se dověděl, že to Sivert přišel s nápadem ho potrestat a přesvědčil o tom několik jarlů. Nikdy nedostal šanci se mu pomstít. O to větší rána nastala, když právě Sivert se ujal jeho místa ve velení. Jak ho mohl nahradit někdo takový? Copak to lidem nebylo jasné, že si to plánoval celou tu dobu? Že potřeboval Trostana vystrnadit, aby mohl převzít jeho roli? Bohužel na ničem z toho teď nezáleželo, nemohl to nikomu vysvětlit ani se vrátit. Navíc by ho jistě nikdo neposlouchal, ještě ne. Od jeho vyhoštění uplynulo již několik let a život se mu aktuálně točí okolo Norska. Střídá místo za místem, sem a tam si snaží něco vydělat a čeká na správnou příležitost k tomu, aby se lepší a silnější vrátil a vydobyl si zpět, co je po právu jeho.

Zajímavosti:
 - Prezentuje se jako válečník či řemeslník, ačkoli je původem jarl. - Před tím, než byl vykázán z kmene se měl stát jeho vůdcem. Je rozhodnutý to jednou získat zpátky. - Přes tvář se mu táhne široká jizva. Jednu ošklivou a dlouhou má též na předloktí pravé ruky a potom pár drobných rozesetých po trupu. - Lopatku mu zdobí runa Úruz a levý biceps runa Óthila. - Umí číst. Těžce, ale přece. Zamilovaný psaníčka vám ovšem nenapíše. - V boji preferuje meč a házecí sekery. - Zavřaždili mu ženu. Se svými dvěma syny nemá kontakt, stejně tak se zbytkem rodiny. - Společnost mu dělá černý hřebec beze jména.