Nick: Ferre
Jméno a Příjmení: Triss Daffodil / Æyvind Osmond

Věk: 25

Pohlaví: Muž

Postavení: Bard a potulný loutnista

Titul-

Rodina/Rodinné vztahy:

Matka by jej raději označila za potracenku a otec se též nemá k přiznání chlapce za vlastního. Krom toho pár bratrů, možná nějaká ta sestra. Jenže kolik? Sám neví, nedbá. Proč taky?

Životopis: 
 Pro každého člověka, který je světa znalý, je zcela zbytečné představovat osobu tak výjimečnou, jako je právě Triss Daffodil. Ale i tak to učiním, kvůli úplnosti, a pro případ, že dotyčný pochází z nějakého vzdáleného konce světa, kde jeho osobnost a věhlas ještě nedosáhl takové proslulosti. Vlastním jménem pravděpodobně Æyvind Osmond, vícehrabě z Canterbury, jménem tak nehodícím se pro jeho život, že jej změnil již v dětství. Triss Daddofil - daleko lépe vystihující, vznešenější a hlavně skvostný pseudonym pro umělce jeho rozměrů. Autor jedinečných sbírek odlehčené prózy, milostné lyriky a učitel národů. Učenec zbožných mnichů, nadaný básník a trubadúr, častý účinkující na královských dvorech, nedostižný milovník, kterého obdivují a někdy zbožňují slečny po celém světě, schopný vypravěč a strhující řečník. Po takovém představení by se Triss mohl jen usmát a líbezným hlasem upozornit, že on sám sebe považuje spíše za pokorného a skromného služebníka.

Nejspíš se nedá říct, že by Triss svou rodinu nadchl už třeba jen narozením. Chlapec se jistě musel ocenit, ale od prvních chvil bylo jasné, že malé ptáče bude umět využít veškerých svých talentů k dosažení vytoužených cílů. Velmi brzy pochopil, že při pláči se nad kolébkou objeví kdokoliv, kdo jej uzme do náruče a pochová. Dá mu tak potřebný bod pro nahlížení na svět. A že se Triss díval velmi rád. Rozumbrada a věčný badatel, který musel prozkoumat naprosto vše v jeho dosahu. Ať to byla dřevěná hračka, luční květina či snad výstřih dívky, které se ocitl v náruči. Od dětství se velmi bavil vyluzováním různých zvuků, které dováděl k dokonalosti za pomoci drnkání a tleskání. Hlásek to byl líbezný, zpěvavý a příjemný na poslech. Není divu, že alespoň v tomto byl Triss velmi podporován a on tak mohl rozvíjet svůj hlas a nadání na zpěv. Velmi brzy si jej všiml jeden mnich, který hlas chlapce tolik obdivoval, že si přál slýchat jeho hlas v kostelech během mší. Slovo dalo slovo a Triss se dal na učení. Chlapec byl lenoch, pohodlný a nedělal nic, co nemusel. Žil hlavně pro sebe a svému učiteli mnohdy pil krev. Leč ukázalo se, že jeho hlava není tak dutá, jak všichni rádi tvrdili. Učení mu šlo jaksi samo, ale nikdy ho neuměl řádně využít. Jak jen to šlo, prásknul do bot se všemi vědomostmi a utekl do světa. Začal budovat svůj věhlas a lidem dával potěšení ze své maličkosti.

Jeho věrným společníkem se stala loutna a zbraní důvtip a ostrý jazýček. Nebylo nic, z čeho by se chlapec za pomoci jazyka nedostal, i když nutno podotknout, mnohdy to byla právě jeho pusa, která neštěstí způsobila. Cestoval na mnoho míst, učil se novým věcem a pro inspiraci do svých zpěvů si bral lidovou tvořivost. Balady se psali sami. Rád zpíval o kráse žen, statečnosti rytířů, ale i nebezpečí mýtických tvorů. Tam kde působil, předával jistou formou vzdělání a ponaučení, ovšem stávalo se, že se setkal i s vypískáním. Odjakživa byla největší Trissova nevýhoda přibarvování pravdy. Rád si kradl cizí zásluhy za vlastní. Rád se lepil na významné osobnosti, ze kterých cítil, že může těžit a ač chtěli nebo ne, nazýval je svými přáteli. Nejednou se stalo, že na mladého a velice pohledného mládence mělo pifku hned několik dívek. Ale kdo se také mohl divit, když se Triss několik týdnů neozval jedné, jen aby ho následně viděla na procházce za ručičku s jinou. Mnoho žen mu tak nedokáže přijít na jméno a přesto mu znovu podléhají, jen co začne odříkávat svá kouzelná slůvka. Ano, Triss je rozhodně kouzelník. Už jen tím, jak umí skládat slova, volí melodii i intonaci hlasu tak, aby vzniklo krásné dílo, které může prozpěvovat na dalších hostinách.

Zajímavosti:
Procestoval svět tak, jak ho zrovna nohy nesly.

Na svou loutnu nedá dopustit, stejně jako na svůj hlas.

Má až kouzelné nadání na výmluvy a chlubení se cizím peřím.

Jak sám rád tvrdí, respekt historii nepíše, a proto si nemyslete, že ho vůči vám projeví.

Je to mluvka, který je ticho jen tehdy, pokud spí, a ani to není vždy pravda.

Je to milovník a skutečně velký milovník. Málokterá dívka mu odolá, ale je to takový větroplach, že každé nakonec skončí oči pro pláč.

Minulost hází za hlavu, a pokud se k němu otáčí svět zády, je to on kdo se otočí zády ke světu!

Domluví se dokonce i v Norsku a Dánsku, ale pochytí zhruba polovinu z celé věty.