Nick: Freya

Jméno a Příjmení: Skaghi Frothisson

Věk: 28

Pohlaví: Muž

Postavení: Vyhnanec

Titul-

Rodina/Rodinné vztahy:
 Frothi Bodvarsson – otec (hospodář, válečník)

Magnill Runälf Ingibjorgdottir – matka (bývalá štítonoška, chůva)

Ylva Kiäli Frothisdottir – mladší sestra

Životopis:

POVAHA:

Ačkoliv se krutá doba podepisuje na lidských povahách a těžké časy si žádají oběti nevídaných rozměrů, Skaghiho až prazvláštně upřímný pohled zůstává neměnný. Hluboce modré oči vyhlíží za každého svítání lepší zítřky a za mlhavého oparu dalšího chladného rána se nevzdává svých snů. V žilách mu koluje krev severská a tvář nikdy neozdobí falešná maska vypovídající o proradné přetvářce. Řádná výchova se podepsala na vyklíčení charakterní osoby, od které byste zradu mohli čekat až jako úplně poslední možnost. Loajální, oddaný, ochotný pomoci slabému, či raněnému. Muž dodržující vlastní zásady s jazykem upřímným a pro vlídná slova nechodícím daleko. Čest se mu usídlila v srdci a spolu s ní vyráží do každé bitvy, jež mu bohové vklíní do cesty. Je prakticky nemožné, aby jej kdokoliv slyšel bědovat nad nezdařilými plány, anebo životními útrapami. A pokud jej přeci jen zastihne těžká chvíle, jen svaté bytosti Asgardu si mohou vyslechnout důvěrná slova, jimiž rusovlasý muž uleví své mysli. Neočekává, že se mu od cizinců dostane barvitého výkladu o tom, čím si prošli v časech dřívějších, a přesto si zakládá na otevřenosti. Rád se s lidmi pobaví a pohovoří o všem možném, popíjejíc přitom dobrou medovinu, či hořké pivo. O Skaghim by se dalo říct, že je to velice společenský tvor, který by se nedokázal od společnosti zcela plně distancovat. A i přes nezpochybnitelný respekt, jenž budí jeho mohutná, osvalená postava, se není čeho bát. Může působit nedůvěřivě, ale stačí jen obezřetné oťukání druhé strany, aby i naprosto neznámý člověk poznal muže věrného, přátelského, se smyslem pro humor a sklony k ochranitelství. Rodina je pro něj vším a stejně tak by i za osoby, které mu přirostly k srdci, položil vlastní život, jakoby byly jeho vlastní krví. Otevřen novým poznatkům i učení, bez nutkavé potřeby zabíjet jen tak pro zábavu. Nikdy nezastával názor, že se nepřítel musí za každou cenu koupat v krvavé lázni. Finální úder je pro Skaghiho až tou úplně poslední možností, přestože pro mnohé je násilné řešení sporů mnohem jednodušší. Právě to je ten důvod, proč se tolik liší. Raději obětuje čas a píli pro nález výhodného kompromisu, než se horlivě hnal a stínal přitom hlavy. Sic mu bojovnost koluje v žilách a nájezdy nejsou hanlivým slovem, schůdná řešení nastalých problémů se též podepisují na Skaghiho charakteru. Oddaně si nechá vládnout, ale vlastním názorem se málokdy tají. Hádky nevyhledává a zlost se jej umí zmocnit jen ve velice výjimečných případech. Většinu času je to tedy flegmatik milující přírodu a krásy, které lidem nabízí, s touhou poznávat nepoznané po boku věrných přátel. Nikdy si nemyslel, že toho chce od života příliš, a přesto… jakoby se mu osud snažil naznačit pravý opak.

HISTORIE:

Skaghiho zrození není opředeno žádnou podivuhodnou událostí, díky níž by jej mohli lidé považovat za výjimečnou osobnost. A přesto se stal neodmyslitelnou částí rodiny šikovného švédského hospodáře a jeho milované manželky. Prvorozený, vytoužený syn měl být odkazem i dědicem. Poslušný, snaživý i učenlivý. Ochotně pomáhal na statku, obstarával dobytek i políčka a pečoval o svou mladší sestřičku, která přišla na svět jen o několik let později. Dalo by se říci, že si žili spokojeným životem. Frothi vyrážel na vůbec první ohlášené nájezdy, aby obohatil nejen sebe, ale i svou rodinu a přilepšil tak jejich životní úrovni. Magnill, nesmírně hrdá a ochotná žena, si dávala záležet na výchově ke správným mravům. Jak Skaghi, tak i Ylva, si nemohli přát lepší rodiče. Měli vše, co potřebovali, a pokud měl někdo víc, závist se mohla marně pokoušet o jejich pozornost. Bohové jim nadělili tolik, kolik si zasloužili a přesně s takovými životními moudry rostli z dětí rozumní, mladí lidé. Skaghi si na mysl nebral příliš velké tužby, přesto chtěl jednoho dne jít po vzoru svých rodičů, pozvednout meč i štít se znaky svého krále. Ylva naopak věřila, že jí Freya přivede do života osudovou lásku a o bitevní vřavě nechtěla ani slyšet. Byla přesně tou křehkou květinkou, nevinným kůzlátkem, na nějž starší bratr s pořádnou porcí starostlivosti dohlížel a pečoval o její blaho. Nesnesl pomyšlení na to, že by se mohlo jeho rodině přihodit cokoliv špatného.

Sotva ledy po další tuhé zimě roztály a chlad pomalu střídaly první teplé paprsky jarního slunce, Skaghi se připravoval společně se svým otcem a několika stejně starými přáteli na vůbec první nájezd. Plni dojmů, nedočkavosti i mladické nerozvážnosti rozjímali nad tím, jaká Anglie asi bude a co všechno je tam může potkat. Vzájemné špičkování i dobrou náladu však rusovlasému mladíkovi rušilo pomyšlení na sestřin blížící se sňatek. Nerozuměl jejímu zalíbení v králově synovi, který byl dle jeho odhadu prolezlý falší tak moc, že to viděl snad každý, jen ne jeho sestra. Jenže kdo by si troufl odporovat mocnému vládci a jeho spratkovi? Snad pro útěchu rozbouřených emocí, jež se v něm praly jedna s druhou, si snažil namluvit, že je to jen zlý pocit a proradný Loki se mu zákeřně snažil přitížit. Nezbývalo proto nic jiného, než mlčet a držet krok. Už jen pro blaho rodiny nechtěl vyvolávat rozepře, přestože obavy o Ylvino bezpečí v něm doslova křičely o porci pozornosti.

Plavba se blížila, rozloučení se sestrou stejně tak. Každý považoval za nesmírnou čest, že si urozený syn vybral právě dceru obyčejného hospodáře, přestože oba rodičové ve válkách excelovali svými schopnostmi, které následně podědil i jejich syn. Ylva se mohla pyšnit jinými přednostmi a právě ty úlisného hada nalákaly natolik, že ji požádal o ruku. Přízeň Magnill, která častokrát navštěvovala královnu ve velké síni a byla její blízkou přítelkyní, pak už jen dopomohla k tomu, aby se věci hnuly a slovo dalo slovo. Snoubenka se z venkova přemístila do královského obydlí, aby měla šanci se se svým nastávajícím ještě více poznat. Aby jejich láska jedině vzkvétala.

Večer před Skaghiho vůbec prvním nájezdem se však přihodilo několik zásadních věcí, které rozhodly více než by si kdokoliv přál. Kdokoliv, vyjma bohů. Musel to být úmysl některého z nich, když se mladík procházel potemnělými ulicemi města, kam se přemístili, aby šly věci pro připravovaný nájezd jako po másle. Mysl se točila kolem sestry a někde v ústraní se těšil na to, až zmizí s veslicemi za horizontem a starosti domova jim zůstanou ležet za zády, kde na ně také měly vyčkat. Nicméně nebyla to shoda náhod, on to věděl již dávno. Tušil nečisté princovi úmysly, které s Ylvou měl. A neblahé pocity se proměnily v realitu, když na poslední chvíli zabránil v bezcitném znásilnění. Zdrženlivá sestra, neznalá ničeho než několika polibků a doteků, či vlídných slov, se marně pokoušela zabránit nejhoršímu. Bohužel však marně. Právě až Skaghi vpadl mezi nenasytného mladého muže a vystrašenou dívku a za pomoci vlastní síly se pustil do souboje. Jako zuřivé zvíře, na které mysl podvědomě řve dost, ale nenávist a zloba si v případě ohrožení vlastní sestřičky převzaly hlavní slovo. Byl připraven svého soka pouze zpacifikovat, nic horšího. Křik a rány lákaly pozornost leckoho, nicméně se situace dokázala vyostřit natolik, že byl zrzavý muž donucen k nevyhnutelné sebeobraně. A právě ta vyústila ve smrt prince, který zůstal Skaghimu ležet s propíchnutou hrudí u nohou. Frothisson se v tu chvíli nezmohl na nic. Hleděl na bezvládné tělo, zakrvácené ruce a z pozadí vnímal pláč a nářek zkroušené Ylvy. Následný sled událostí byl podobně rychlý jako samotný konflikt. Vyvolané pozdvižení upoutalo pozornost mnoha párů očí. Skaghi skončil v řetězech a o jeho osudu se mělo rozhodnout během následujících dní. Zdálo se téměř nemyslitelné, že by se z toho zrzek dostal živ a zdráv. Město se rozdělilo na několik táborů. Někdo si přál jeho okamžitou smrt, jiní lobovali za milost a našli se i tací, kteří by raději viděli mizet jeho postavu mezi stromy hustého lesa, než aby přihlíželi popravě. A přesně k názoru takových lidí se připojil i král s královnou po zdlouhavém uvažování a přemlouvání. Zapříčinily to i dobré vztahy mezi Magnill a královnou, stejně jako věrnost a oddanost, kterou Skaghiho rodina vůči svým vládcům projevovala. I v tak těžké dny nad ním museli držet ochrannou ruku bohové, když padl jasný a neoblomný rozsudek. Ušetření života výměnou za vyhnanství, do kterého jej král po shodě s lidem uvrhl. Snad by i smrt přijal raději, než být vyvrhelem své rodné domoviny. Nezmohl nic. Pod levou lícní kost získal runové označení, které mělo navždy připomínat jak jemu, tak i každému, koho na svých cestách potká, že se provinil, přestože tak činil jen v obraně vlastní rodiny. Komu na tom záleželo, mohl být rád za život, který mu zůstal.

Za doprovodného křiku a burácení se nakonec naposledy ohlédl za svou rodinou. Omluvil se, vysvětlil… nejbližší jej pochopili. Nerad je opouštěl. Měl tam vše, co mu stačilo ke spokojenému bytí, a přesto… musel odejít. Přijal proto svůj osud i nový úděl, zatnul čelist a vyrazil vstříc nelítostné severské přírodě, která se měla od téhož dne stát i jeho novým domovem.

Na jeho cestě se mu poštěstilo, když našel slabé a opuštěné vlče. Bylo ponecháno na pospas osudu, přesně jako on. Matka příroda věděla, ale jemu se nebohého mláděte natolik zželelo, že si je vzal pod svou ochranu. Vykurýroval, vychoval… snad za to mohla i touha po společnosti a příteli, když se o mnoho měsíců později při životě v divočině mohl pyšnit čtyřnohým přítelem s šedavou srstí. Vlčice dostala jméno Runa a spolu s ní kráčel vstříc dalším dnům. Dostával se do styku s lidmi. Přátelskými i zlými. Ne tak často, aby jej samota nezačala tížit na mysli, a přesto ne tak málo, aby přicházel o rozum. V hloubi duše si přál znovushledání se svou rodinou i přáteli, ať už musel vyčkat sebedelší čas. Do té doby byl ochoten žít svůj život naplno tak, jak mu to situace dovolovala. Tak, jak byl neprávem odsouzen…

Zajímavosti:
Společnost mu dělá vychovaná šedivá vlčice jménem Runa.

Ve vyhnanství strávil již mnoho let svého života. 

Levou tvář mu ve spojitosti s rozsudkem zdobí runa Hagalaz. 

Naučil se minimálně spát. S nadsázkou řečeno, spí s jedním okem otevřeným. 

Ovládá umění šermu, pravidelně trénuje s poničeným mečem, který našel pohození u lesní cesty a může vděčit zručnosti za vlastnoručně vyrobený luk i s šípy, díky nimž mnohdy uloví něco k večeři. 

Při vzdávání holdu bohům nevnímá, neslyší. Jakoby stanul mezi nimi a jejich mocná síla ho zcela plně pohltila. 

Za pomocí koženého řemínku a nalezeného orlího pírka si vytvořil talisman, který z krku nikdy nesundává. 

Má hrůzu ze zrady.