Reálie Anglie
Král: Arthur I. Saský
Území: Mercie, Sussex, Kent, Essex, Wessex,
Northumbrie a East Anglia
Víra: Křesťanství - vytoužený lék pro budoucnost.
Lidé jsou vedeni k životu podle desatera božích přikázání. Upevňují se
morální hodnoty člověka a za hříchy je třeba žádat odpuštění. Neexistuje nikdo,
kdo by si dovolil být bez víry. Strach z Boha je všudypřítomný. Církev
hlásá učení o trojím lidu. Pán má vládnout a bojovat, duchovenstvo se má modlit
a poddaní musí poslouchat své pány. Křesťanství se silně vyhrazuje proti
pohanství a lid přivádí k víře i za pomocí násilí. Pohané jsou často
ukřižování. Velkou roli zde mají mniši, kteří káží v latině a poskytují
vzdělání šlechtě, která si to mohla dovolit.
Postavení: Existuje zde tzv. heptarchie, 7 významných
států, které mezi sebou bojují o nadvládu s touhou Anglii sjednotit. V čele
každého státu je král, který má pod sebou šlechtu, jako jsou například lordové.
Všeobecně vzato má lepší postavení muž, neboť žena je brána jen jako majetek a
prostředek k plození dědiců. Její názor nemá ve společnosti váhu, pokud
není regentkou panovníka. V tom případě je i na přání ženy brán zřetel.
Regentkou bývá zpravidla Královna matka.
Politická situace: Anglie se nachází pod stále
častějšími nájezdy Vikingů, kteří navíc začínají postupně kolonizovat některá
území. Je vyvíjen velký tlak na jednotlivé panovníky. Většina schopných mužů je
rekrutována do armády proti pohanům. Nutno podotknout, že ve většině případů
vítězí právě Vikingové. Uzavírají se politické sňatky, výhodné úmluvy mezi
státy. Křesťanství jako takové pomalu upadá, lidí sice neztrácí víru, ale
většina kostelů i klášterů je vypálena. Vzdělanost sídlí v rukou duchovní.
Ve společnosti funguje feudalismus. V případě napadení území se zpravidla
sebralo vojsko z celé vlasti a táhlo na pomoc napadenému panovníkovi.
Vzniká první hierarchie, kdy v samotném čele stojí panovník, kterému se
podřizuje šlechta, které se podřizují poddaní. Mezi panovníkem a šlechtou dále
stojí duchovenstvo, které nabírá na svém vlivu. Celé uspořádání bylo tedy
založeno na věrnosti, na slibech. Poddaní platí daně králi a desátky církvi.
Zvyky:
- Snad naprostým základem všeho bylo kázání, které poskytovali duchovní. Kázání byla vždy věnována neděle. Doba, kdy se všichni sešli v kostele, aby si vyslechli slova páně, které však nejčastěji zaznívala v prostorách latinsky. Neděle byl čas odpočinku, kdy nebyla třeba práce pro pána, ale možnost věnovat se vlastní půdě a farmaření. Ostatní dny v týdnu pracovali poddaní na půdě panovníka. Krom bohoslužeb pořádali duchovní i slavnosti spojené s vírou, kam patřili zejména křesťanské svátky.
- Právě duchovní spolupracovali úzce s panovníky, neboť to byli právě oni, kteří při obřadu odříkávali svatá slova a pokládali panovníkovi korunu na hlavu.
- Svatá pouť, cesta kterou prováděla osoba oddaná Bohu. Cesta mířila zpravidla do Říma, kam musel poutník přijít bez hmotných majetků a na vlastních nohou.
- Hříšník žádal vykoupení od duchovenstva. Odčinit mohl své hříchy odvedením desátků či poutí po jednotlivých svatých místech.
- Desatero bylo morálním kodexem, podle kterého se velmi přísně trestalo a to bez výjimek. Pranýř, odřezávání končetin nebo uší, vytrhnutí jazyka. Každý hřích měl svůj předem stanovený trest.
- Hlavním symbolem křesťanství je kříž. Mnozí tak nosí kolem krku přívěšek s křížkem pro důkaz své víry a hlavně na ochranu od Boha.
- Církev není chudá, kláštery jsou plné zlatých předmětů, vzácných relikvií a veškerá pompéznost je věnována právě Bohu.
- Vzdělání je určeno pouze pro muže, stejně jako umění.