Nick: Tess

Jméno a příjmení postavy: Jørgen Yngvardsson

Věk: 46

Pohlaví: Muž

Postavení: Král Norska

Titul: - Král

Rodina/Rodinné vztahy:

otec - Yngvard Frøgersson (nevlastní, zesnulý)

matka – Siglög Ärgunsdottir (nevlastní, zesnulá)

Životopis:
Sever byl odjakživa drsným krajem, ve kterém dokázali přežít jen ti nejsilnější. Rodina znamenala víc, než si kdokoliv dokázal představit. Alespoň většina seveřanů takovým způsobem žila. O to větší překvapení potkalo mladou dívku, když při sběru bylin narazila na nešťastně plačící uzlíček zabalený do kožešin. V lese nikdo další nebyl a ona dítě letmo prohlédla, aby zjistila, proč ho někdo odložil.Z počátku se zdálo, že je to jen další nešťastně narozený potomek, kterého by v budoucnu nečekalo nic dobrého. Pro takové byla brzká smrt milosrdenstvím, jaké jim mohli otec s matkou poskytnout. Ale ukázalo se, že kromě obličeje rudého od srdceryvného naříkání ničím jiným netrpí. Vypadalo to na zdravého chlapce se silnými plícemi potřebující teplo a milující náruč. 

Tak se prozatím bezejmenné dítě dostalo až k jarlovi žijícím v Agderu a jeho milované ženě. Přinesla jim ho jejich otrokyně a nálezkyně v jedné osobě. Bylo jen na jarlovi, aby rozhodl, jak s ním naloží. Mohl přikázat, aby ho odnesli zpátky a nechali vlky a lišky, aby se o něj postarali. Ale proč by zatracoval možného budocího kováře nebo snad válečníka? Daleko snazší by bylo nalézt mu rodinu a nechat ho vyrůst. Jenže Siglög rozhodla za něj. Zatímco Yngvard zamyšleně hleděl do plamenů, ona upírala pohled do smutných modrých očí. Léta neúprosně střídala zimy a ona nebyla schopná dát svému muži dědice. O jedno dítě přišla, druhé se narodilo již mrtvé. Její naděje už se dávno utopily v moři plném hořkých slz. Teď se na ně bohové vlídně usmáli a nechali jim dar, který nemohli odmítnout. Jarl byl zpočátku proti, ale nakonec se ženě podvolil. Pokud to mělo jeho manželku udělat šťastnou, budiž. Následující dny však ukázaly, že zvolil správně. Chlapec se utišil, stejně jako Siglög. Jeden přestal strádat a druhý trpět smutkem. Nakonec to netrvalo dlouho a malý Jørgen přirostl k srdci i jemu samotnému. Pocítil něco, co nikdy předtím ne, a po zpytavém uvažování prohlásil Jørgena za svého syna. 

Jak roky plynuly, z batolete se stával zvídavý kluk a posléze i mladík, před kterým nezůstal ušetřen žádný strom ani jeskyně. Nebyl ničím výjimečný, snadno zapadl do řady dalších dětí prohánějících se po loukách a lesích kolem jejich vesnice. Otec ho naučil všechno, co by měl každý syn vědět. Jak jezdit na koni, jak zacházet se zbraněmi. Pomalými krůčky pronikal do tajů boje, i když prozatím trénoval jenom s dřevěnými tyčemi, než přišel čas i na pravé ostří. Měl krásný život, ale jedno přidělávalo Yngvardovi vrásky na už tak starostmi a věkem zbrázděném čele. Někteří z jarlových blízkých přátel se na něj neustále dívali skrz prsty. Varovali ho, že se může stát jen přítěží, a že až dospěje, bezohledně si Agder zabere pro sebe. Ale on neposlouchal. Odmítal vidět to, že se tolik vytoužený syn může stát začátkem jeho konce. Dal mu všechno, co potřeboval, nezadal mu důvod k tomu, aby ho nenáviděl a zničil jejich domov. 

V tomhle ohledu se Yngvard nemýlil. Syn při něm skutečně stál. Ale přišel den, kdy si přál, aby se tehdy Jørgena neujal. Stačila k tomu chvíle nepozornosti a na jeho bedra bylo naloženo těžké rozhodnutí. V dobách, kdy chtěl každý, aby se jeho lid měl dobře a neztrádal, se nebylo čemu divit, když příležitosti využil jarl z nedaleké osady. Nešlo jenom o získání moci. Na Agder zaútočili válečníci s jasným cílem ho obsadit. Boje netrvaly dlouze, ale přesto z nich Yngvard nevyšel vítězně. Thorvid Ragwaldsson mladého a především nezkušeného Jørgena unesl a dal jeho otci ultimátum. Buď se vzdá svého území nebo mu pošle synovu hlavu. Siglög manžela prosila, aby se rozhodl pro Jørgena, i když rozum velel něco jiného. Jeden muž byl přijatelnou obětí za všechno, co po něm Thorvid požadoval. Ale on měl vlastní hlavu a tak, smířený, že uskuteční svůj poslední boj, vsadil všechno na synovu záchranu. Museli na jeho straně stát všichni bohové, když se svými válečníky opětoval útok. Na Thorvidově straně se našlo několik sběhů, kteří raději zvolili stranu jarla, který se uměl slitovat, než aby lpěli na své loajalitě. Obrátili se proti svému pánovi a tak Jørgen vyvázl živý. Navzdory různým předpovědím to vztah s jeho otcem utužilo a nepříjemná zkušenost se zapříčinila o to, aby se nic podobného již nikdy neopakovalo.

S časy nájezdů stál vždy věrně po Yngvardově boku, dychtivý dostat se do nových neprobádaných míst. Vždycky v něm dřímaly skryté ambice, ale ty začaly vyplouvat na povrch teprve tehdy, když opustil domov. Nové země, noví lidé, další příležitosti. Velice rychle se naučil, že je lepší být s ostatními za dobře, ale pokud to nešlo, zvolil cestu síly. Mezi svými se choval vždy kultivovaně, ačkoliv touhu po plenění nezapřel. Byla to jeho severská přirozenost. Ale něco v něm přece jen přervávalo a bylo to silnější, než cokoliv jiného. Vzpomínky na to, jak byl Agder v nebezpečí ho nutily zamýšlet se a docházet k různým rozhodnutím, které vyústily v jedno. I přes to, že byl jeho otec jarlem, zařekl se, že se sám stane králem. Měl v úmyslu sjednotit celé Norsko, aby už nikdo nebyl vystavený nesmyslným bojům. Zemědělské půdy bylo málo, ale nikdo z norských lidí neměl bojovat vůči vlastní rodině. Od toho byla objevena Anglie s daleko úrodnější půdou. Myšlenka to byla svým způsobem šlechetná, ale uskutečnění složité. Zdálo se nepřípustné, aby sám vyvolával konflikty, jenže někde začít musel.

Osud mu přál, když mu do cesty vítr přivál krále Sighmunda Olaffssona. To bylo již několik let poté, co zůstal na Midgardu sám. Matka i otec, kteří si ho přivlastnili zemřeli věkem a jarlství se tak ujal Jørgen. Dál pořádal nájezdy, vyhledával vysoko postavené spojence a snažil se zvýšit svůj vliv. Ale něco mu pořád chybělo, stále nedostal svou vytouženou korunu. Dokud se mu nevyskytla příležitost vyzvat Sighmunda na souboj. Dlouho přemýšlel, než ho vybídl k rozhodujícímu boji. Zprvu ho pozoroval a učil se od něj. Vyplenil s ním nejednu saskou vesnici, než dal volný průchod svým zájmům. Vše se poté odehrálo podle zvyků, král si věřil natolik, že se nechal opít svými dovednostmi a Jørgen ho porazil. Konečně dostal to, po čem jeho srdce tak dlouho toužilo. Stal se někým, víc než jen jarlem. Ze svých dlouhodobých plánů nicméně nepolevil, Sighmundův život vyhasl jen v náznaku začátku nových dní, ve kterých Jørgen pořád touží náležitě zazářit. 

Zajímavosti:
Původně to nebyly jen jeho ambice, co ho vedlo k touze stát se králem celého Norska. Své v tom sehrála i mladická láska a zamilovanost, kdy chtěl dokázat, že je hoden. Jenže se jejich cesty rozdělily a Jørgen už o Esther nikdy neslyšel.

Na jeho těle se dá najít spousta tetování, obličej nevyjímaje. Některá z nich mají hlubší význam, jiná jsou čistě na okrasu.

Je skvělý bojovník s mečem, ale z luku příliš dobře nestřílí a proto ho téměř nepoužívá.