Nick: Freya

Jméno a Příjmení: Alger Thorvald Kætiløysson

Věk: 24 let

Pohlaví: Muž

Postavení: Dánský král, vojevůdce

Rodina/Rodinné vztahy:

Ellesef Tova – matka, po smrti (utrápila se žalem nad ztrátou svého muže a syna)

Kætiløy Kierulf Dánský – otec, po smrti (zemřel při plánovaném spiknutí, kdy byl napaden zrádcem ve svých vlastních řadách)

Annika Ingirith – sestra, prozatím žije

Dagh Herulf – starší bratr, po smrti (zemřel společně s otcem)

Søren Biergh – starší bratr, po smrti (zabil jej Alger)

Edgar Kasse – mladší bratr, po smrti (zmocnila se jej nelítostná nákaza)

Povaha:

Muž mnoha tváří. Zásaditý intrikář, stojící si za svým přesvědčením a bytost tak krutá a bez sebemenšího kousku lítosti, že se při jeho rozezleném řevu zježí chlupy na těle snad každému. O Algerovi by se dalo říci, že je hotovým ztělesněním zla. Není dobré si s ním zahrávat, protože věřte nebo ne, vždy se vám vaše činy, respektive pochybení, vrátí. Tenhle mladý agresor umí zasadit opravdu tvrdé rány a zradit jeho důvěru? Chyba, za kterou se platí životem. Pomstychtivost mu koluje v žilách už od prvotního okamžiku, kdy spatřil světlo světa. Postupem času a s rostoucím věkem však dokázal tuhle schopnost společně se svou touhou po utrpení druhých vyšperkovat do nemyslitelné podoby. To, co byste považovali za nemožné, Alger velice snadno přemění v krutou realitu. Nikdo neuteče jeho hněvu a rozhodně se neušetří trestu. Má natolik zvrácenou duši, že postačí byť jen sebemenší chybička, či pouhý křivý pohled, aby vám, v tom lepším případě, usekl obě ruce. Nebrání se žádnému prolévání krve, a čím složitější je pro něj dosáhnutí absolutního vrcholu a výhry, tím dychtivěji po zdolání svého zvoleného cíle prahne. V mučících praktikách umí být velice vynalézavý a volání po smilování nepřátel pro něj představuje slastné tóny stále rostoucí a vzkvétající moci. Chce být a bude obávaný.

Nepotrpí si na zbytečně dlouhé proslovy o ničem. Mluví stručně, zato však přesvědčivě, čímž dokáže ovlivnit velké množství lidí k tomu, aby jej následovali a pod velením tohoto mladého dánského génia táhli kamkoliv se mu zrovna zamane. Rozšířit území a potrápit Sasy? Zlámat kříže, prolévat anglickou krev? Unášet nebohé chudáky a zadávat jim těžkou práci, mařit plány a prosazovat své vlastní ambice? Málokdo by si dovolil Algerovi říci ne, a přesto se tací najdou. Vypořádává se s nimi po svém. Pokud může, trpí. Jestliže to situace nedovolí, nechá je jít a již o ně ani pohledem nezavadí. Nedrží si u těla nepotřebné kusy, chce jen to nejlepší.

Využívá situace a jeho strategické myšlení mu mnohdy dokáže velice pomoct. Na rady svých pobočníků dává jen v kraji nejvyšší nouze a ať už jeho vojsko utrpí jakkoliv velké ztráty, nikdy se nevzdává. Smrti se nebojí a raději by zemřel, než aby zbaběle utekl z boje jako malý ustrašený králík.

Strach je hlavním tahounem jeho kralování. Společně s přirozenou autoritou a vybudovaným respektem dodává lidem pocit, že není lepšího muže, jenž by je mohl vynést až k samotným nebesům a dopřát jim tak pocit naprosté spokojenosti. Jeho zbohatlická stránka osobnosti nikdy nebude mít dost, ovšem ať už je jakýkoliv, nikdy by nenechal své poddané žít v chudobě. Sám se obklopuje blahobytem a nahrabe si na vlastním písečku co nejvíc, každopádně si zakládá i na dobrém živobytí pro své zemědělce a vojáky, díky nimž je schopen vítězit v bitvách. Jak je krutý, tak mu bohové nadělili do vínku chytré myšlení. Uvědomuje si, že bez lidí by se nikam nedostal a právě z toho důvodu o ně pečuje.

Vyžívá se v pohledu na tekoucí krev a jakékoliv utrpení, které může s klidným svědomím a naprosto otevřeně působit všem, jejichž ubohé životy už k ničemu vyššímu nebudou moci posloužit. Mučení nepřátel a podivné choutky, jimž je schopen se oddávat v soukromí ložnice z něj udělali muže, který si doposud nezískal přízeň žádné ženy. Sic si uvědomuje, že díky svému postavení by si mohl z dívek vybírat, žádná pro něj nebyla ještě natolik dobrá, aby z ní učinil svoji právoplatnou manželku. Ženy rád má a ještě raději se jimi obklopuje, nicméně uspokojit takové zvíře vyžaduje velkou porci zkušeností a výdrže. Alger sám je vytrvalá bestie a ve spojitosti s náruživým chtíčem divokého seveřana se jen málokteré ženštině podaří mu plně vyhovět.

Přestože si u svých nepřátel a odpůrců získal přízviska jako Krutý, či Bezcitný, tak se tyto pomluvy nezakládají na úplné pravdě. Někde pod tou tvrdou slupkou se nachází srdce. Skutečné a bijící. Společně s emocemi, které však za ten čas dokázal natolik potlačit a odcizit se jim, že už o nich ani sám neví. Krutost přijal za svou a není dne ani okamžiku, kdy by nějakého svého činu zalitoval. Nikdo se neodvážil prorazit tvrdou stěnu, kterou kolem sebe vybudoval. Nedovolil to, nemá důvod se projevovat. Jeho chlad a zatvrzelost způsobili, že se může vyhřívat na výsluní úspěšného nájezdníka a vládce, jenž prahne po dalších a dalších vítězstvích. Projevení citů člověka oslabí a on nikdy nebude tím, kdo se nechá srazit na kolena. Pokud ano, pak jeho srdce zatluče naposledy.

Historie:

Dánské město Trærød. Jedno z významných středisek, kde se scházela velká spousta významných dánských Vikingů, jež byli taktéž známí jako Černí Dánové. V čele stál Kætiløy Kierulf Dánský, o jehož počinech při vůbec prvních nájezdech na jižní země slyšel snad každý, kdo měl zdravé uši a trochu rozumu. Zasloužil se o vybudování pověsti své rodné domoviny a zajištění uznání nejen pro svoji rodinu, ale také pro celé území, jež patřilo pod jeho mohutná křídla. Statný, silný muž byl obdarován spravedlivostí, umem naslouchat. Problém tkvěl jedině v tom, že ne každý měl podobnou dobrotu v srdci jako muž, který se jednoho dne stal za pomoci téměř jednohlasné volby lidu králem. Jeho spojenci se různili. Někteří měli své úmysly čisté, jiní prahli po moci a jen čekali na tu správnou příležitost. I přesto všechno se však Kætiløy spoléhal na jejich společný zájem o dobytí Anglie a dalších území, které tam na ně čekaly. Neustával proto v obstarávání lepšího živobytí pro svůj lid, což měly za následek úspěšné nájezdy, stejně jako se zasloužil o výchovu hned několika dětí. Čtyři synové, jedna dcera, ta nejmladší. Bohužel, jak už to tak bývá, některé jablko padá dál od stromu, jiné se drží v jeho těsné blízkosti. Tři synové se svými povahami příliš nerozcházeli. Jeden oplýval většími ambicemi, jiný se zdrženlivě schovával za bezpečné hradby města. Ten vůbec nejpřizpůsobivější otcovým požadavkům se mohl dostat do čela armády a po jeho boku vyrážet na nájezdy. Čtvrtý? Třetí nejmladší ze všech sourozenců? Kapitola sama pro sebe.

Již odmalička se Alger odlišoval od svých sourozenců a vrstevníků podivným chováním. Zbytečné rozčilování kvůli naprostým banalitám, či napadání dětí, které mu vzaly jeho oblíbenou hračku. Vyvolávání šarvátek a někdy až ostrých rvaček s chlapci dospěli až do takového stádia, že byl Alger od všech úplně distancovaný. A možná právě tohle odříznutí od dění ve společnosti mělo za následek vývin jeho podivného chování, které až do té doby bylo v prostém zárodku. Ostrými urážkami tituloval každého tak, jak se mu to zrovna hodilo. Stačilo jen, aby se mu člověk nezalíbil na první dobrou a už jej automaticky házel do ‚odpadu a špíny‘, které by měli být zlikvidovány. Děsil všechny kolem sebe a jakákoliv snaha o jeho napravení byla prakticky nemožná. Jediný dostačující vliv na něj měl otec. Ten se totiž malého chlapce nezalekl a rázně mu ukázal, že takové chování je nepřípustné. A právě Kætiløy si jako jediný získal u Algera respekt, uznání a touhu být jednou jako on. Ne, chyba. Mnohem lepší než on. Lidé ho přirovnávali k Fenrirovi, či snad Lokimu. Báli se, aby to nebyl právě Alger, kdo dopomůže k zániku světa. Ach, jak se ti neználci pletli. On neměl být zkázou pro severský lid. On měl být tím, kdo jej pozvedne a zničí veškeré nepřátelské odboje. Každý, kdo mu vstoupí do cesty, se měl začít třást strachy. Takovou budoucnost jednou zaslechl z úst Prastarého Věštce. Matka se tázala a dostala až děsivě upřímnou odpověď. Alger představoval nový začátek i pád.

Jeho otec jej zároveň přivedl i na úplně odlišnou cestu, než kterou si doposud brázdil. Uvědomil si, že ne vždy je třeba dávat najevo svůj vztek a hněv. A právě proto se postupem času učil ovládat své chování natolik, aby mu dokázalo v těch nejzazších a nejdůležitějších životních momentech pomoci. Hrál divadlo, přetvařoval se a pak… udeřil. Alger měl svůj vlastní pohled na svět a byl tím jediným, kdo netruchlil nad smrtí mladého Edgara. Přeci jen byl ještě příliš malý a tím pádem jeho krátkodobá existence neměla pro jejich lid vůbec žádný přínos.

S postupem času objevoval Alger své schopnosti a přednosti. Přicházel na výhody urozeného původu a řádně se jich zhostil. Využíval ve svůj prospěch ty, které mohl a učil se od pro něj dostatečně dobrých k tomu, aby si od nich měl co vzít. Ovládání boje s mečem i dýkami, či snad nabroušenou sekerou. Střelba z luku, ulovení a následné propečení dobré zvěřiny v divoké severské přírodě. Naučil se přežívat v krutých mrazivých podmínkách, jelikož se rád hrnul do výprav, které byly jen pro ty nejotrlejší. Stejně tak se účastnil smlouvání a dohod o dalších postupech a na významných setkáních nechyběl jeho stín v dostatečném ústraní. Pokud nemusel, nedával o sobě vědět, a když to uznal za vhodné? Jeho hlasivky upozornily na přítomnost mladého Dána dostatečně. Stával se z něj majetnický parchant, povyšoval se nad chudé a přesto… nechal se pokárat od otce a následně jim věnoval trochu jídla i vody, aby měli čím zaplnit prázdný žaludek. Zprvu nevěděl, že je lepší o své lidi pečovat, ale čím byl starší, tím více přicházel věcem na kloub. Správně a tak, jak to mělo být. Nezaměnitelná osobnost se budovala s rostoucím věkem a byla velice příhodná při vůbec prvním nájezdu na Irsko, kterého se účastnil společně se svým otcem a bratrem Daghem. Ku vlastnímu štěstí se Alger nenacházel poblíž tábořiště zrovna ve chvíli, kdy bylo vykonáno spiknutí proti králi i jeho synovi a věrným stoupencům. Několik vyvrhelů si podepsalo ortel smrti a ve snaze dokončit špinavou práci si našli i mladého Algera. Ten byl připraven. Věděl snad o připravovaném napadení proti vlastní rodině? Mohl i nemusel. Nikdo se nikdy nedozvěděl, jak to ve skutečnosti bylo, nicméně vzbouřenci hodně rychle pochopili, jaké chyby se dopustili. Za pomoci bohů i oddané armády je Alger zadupal do země, krutě popravil a domů se vrátil jen on, za doprovodu nově získaných příznivců… ti věřili jeho slovu i odhodlání dokázat nevídané věci. Přál si dosáhnout obrovské slávy a to sliboval i jim. Neopomněl na zalepení úst sladkými řečičkami, které tak moc a tak rád kázal i jeho otec. Válečníci chtěli vsadit do vedení Algera, někteří urputně usilovali o korunovaci Sørena, staršího bratra, jediného doposud žijícícho, vyjma sestry. Ellesef, matka a utrápená královna v dobách sporu mezi sourozenci však podlehla bolesti a zemřela žalem nad ztrátou milovaného manžela i syna. Nakonec se věci hnuly při souboji, kdy Alger zvítězil nad bratrem vlastní silou a připravil bratra o život. Věděl o Sørenově nenávisti, ale ta jeho byla větší… proto, nakonec díky vlastní píli a nezlomnému úsilí usedl na trůn. Spolu s Algerem započala nová éra. Chtěl se stát tím nejlepším, nejobávanějším a nejslavnějším dánským králem a vojevůdcem nelítostných Černých Dánů, který kdy žil. Inovoval, přicházel na nové taktiky. Každého, kdo se postaví proti němu nemůže čekat nic jiného, než krutý trest. Uvědomění, že vystoupit pro Algerovi, byla zatraceně velká chyba, za kterou se platí ta nejvyšší možná cena. Ohromné věci na něj čekají a on je plně připraven jim vyjít naproti. Chce zakořenit v mysli nepřátel i spojenců a už nikdy se jim nedostat z hlavy. Každý o něm musel mít povědomí. A kdo nemá? Velmi brzy se změní i jeho život…

Zajímavosti:

Narodil se za chladné prosincové noci a někteří přikládají jeho chladné a odměřené chování právě dni, kdy přišel na svět. Chladný, Krutý jako vánice co zrovna panovala venku, či Bezcitný. I takto je nazýván.

Tělo mu pokrývá několik méně, či více viditelných jizev. Známky po absolvovaných bojích a bitvách. Zářez na levém stehně, kterého se dočkal od bratra při rozhodujícím souboji, jen těsně minul životně důležitou tepnu. Důkaz o štěstí, jež přikládá bohům, co na něj shlíží a drží nad ním ochrannou ruku.

Stejně jako jizvy, zdobí jeho kůži i pár ornamentálních tetování s významem pro něj tak důležitým, že je pravidelně obnovuje, aby neztratili svoji barvu. Jedná se o záda a hruď.

Pokud dosáhne úspěšného vítězství, při oslavách si moc rád naplní krví nepřítele kravský roh.

Díky dostupnému vzdělání a zájmu najít skuliny v anglické infrastruktuře, se naučil základům jejich řeči.